Při slově „trénink“ se mnoha lidem jako první asociace vybaví odpoledne strávené v posilovně, v bazéně či na fotbalovém hřišti, zlepšování fyzické kondice a spousta spálených kalorií. V mém slovníku však „trénink“ představuje interaktivní workshop, jehož podstatou je vytvoření jedinečného prostoru pro učení, který je pro účastníky užitečným, rozvojovým a naplňujícím.

Již třetím rokem se podílím na organizaci a vedení tréninků na pestrá témata měkkých dovedností a osobního rozvoje. Jako Training Director IFMSA (International Federation of Medical Students‘ Associations) jsem zodpovědná za organizaci workshopů, treninkových víkendových akcí a školení nových trenérů pro všechny lékařské fakulty v České republice. Mezi naše stěžejní akce patří tradiční říjnový Open Weekend, březnový Training Weekend, kurzy pro získání trenérské certifikace Training New Trainers či projekt Open Trainings, který v současné době probíhá na 2. lékařské fakultě, na lékařské fakultě v Brně a v Hradci Králové. Za jeden z největších úspěchů považuji celodenní konferenci zaměřenou na neformální vzdělávání s názvem Training day: „Čas růst“, která proběhla 1. prosince 2018 u nás doma, na 3. lékařské fakultě. Více než 100 studentů z 5 lékařských fakult mělo možnost zvolit si z 10 unikátních workshopů a zúčastnit se 3 přednášek pod vedením vzácných hostů, doc. PhDr. MUDr. Mgr. Radvana Bahbouha, Ph.D., Matěje Krejčího a PhDr. Miroslava Světláka, Ph.D.

Rozhodně tedy nejde o „pocení“ informací nad učebnicí, každodenní formální vzdělávání či naslouchání výkladu při frontální výuce, s níž se setkáváme od okamžiku, kdy poprvé zasedneme ve školních lavicích, až po den, kdy uděláme poslední státní zkoušku. Tréninky představují formu neformálního vzdělávání, která není o pouhém získávání informací, ale o komplexním rozvoji znalostí, dovedností, kompetencí, získávání nových způsobů uvažování, rozvoji sebe sama, své osobnosti a odkrývání vlastního potenciálu.

Během tréninků dostávají účastníci příležitost zamyslet se, co již o tématu vědí, co by se chtěli dozvědět, mají příležitost sdílet své znalosti a zkušenosti s ostatními účastníky workshopu, nové informace propojují s informacemi dříve nabytými, a to vše velmi interaktivním způsobem. Mezi nejoblíbenější z nabízených témat patří Komunikace, Public speaking a prezentační dovednosti, Time-management, Conflict management, Umění dávat a přijímat zpětnou vazbu, Motivace a sebemotivace, Emoční inteligence, Stress management a prevence syndromu vyhoření, Mindfulness a mnohé další.

Tréninky jsou plné skupinových diskuzí a otázek, které otevírají účastníkům nové oblasti k zamyšlení a odkrývají neotřelé pohledy na danou problematiku. Součástí tréninků je také mnoho aktivit, her a praktických cvičení, díky nimž se mohou účastníci aktivně podílet na vlastním procesu učení a okamžitě převést teoretické znalosti do praxe. Osobu trenéra/lektora proto považuji spíše za průvodce vzdělávacím procesem, nežli učitele či přednášejícího. Celý trénink je navíc přizpůsoben motivacím účastníků, aktivně se ptáme po jejich potřebách a očekáváních, získáváme zpětnou vazbu pro ověření, že byly naplněny, ale především se snažíme, aby účastníci odcházeli s úsměvem na tváři a pocitem smysluplně stráveného času.

Pro mě osobně jsou navíc tréninky velkou životní vášní, prostorem pro seberealizaci a aktivitou, která vyplňuje valnou většinu mého volného času. Tréninky vnímám jako příležitost k setkávání se s inspirativními lidmi a nevšední možnost provázet druhé na cestě jejich vzdělávání a růstu.

V dnešní době, kdy je stále více kladen důraz na partnerský vztah mezi lékaři a pacienty, jejich vzájemnou komunikaci, přístup zdravotníků a rozvoj všestranných profesních kompetencí, považuji tréninky za formu vzdělávání, která má ve zdravotnictví jedinečný potenciál k zužitkování. Nejeden lékař potřebuje dovednost efektivní a symetrické komunikace s pacienty, ale též se svými kolegy a spolupracovníky. Dennodenně jsme nuceni řešit problematické či konfliktní situace, prezentovat průběh léčby našich pacientů či přednášet před studenty nebo kolegy, ať už u zkoušky, v nemocnici nebo na vědeckém kongrese. Ze strany pacientů jsou stále více kladeny důrazy na empatický přístup lékařů, jejich aktivní naslouchání a vytvoření bezpečného prostředí pro vzájemné porozumění, soucit a laskavost. V neposlední řadě je důležité pečovat o vlastní fyzické zdraví a duševní pohodu, věnovat čas sobě samým, vnímat své vlastní potřeby i limity.

Měkké dovednosti proto považuji za důležité pro úspěch nejen v profesním, ale též v osobním životě, přese všechno však rozvoj těchto dovedností nebývá součástí formální výuky. Často jsou považovány za samozřejmost, kterou není nutno vyučovat, mnohdy jsou upozaďovány či podceňovány. Nejen z tohoto důvodu mě těší, že 3. lékařská fakulta se může pyšnit tím, že nabízí svým studentům největší časovou dotaci výuky lékařské komunikace ze všech lékařských fakult v České republice, ať už ve formě volitelných kurzů či povinné výuky v 5. ročníku. Pevně věřím, že podobných předmětů bude v budoucnu přibývat! Zájemce, kteří by měli chuť rozvíjet i další oblasti měkkých dovedností, rádi přivítáme mezi účastníky našich tréninků nebo na trenérských kurzech (více informací o našich trénincích naleznete na FB stránce Training Division IFMSA CZ).

Ne nadarmo se říká, že lékařská profese není řemeslo, nýbrž umění, a jsem přesvědčena, že kultivování měkkých dovedností je jednou z pomyslných „třešniček na dortu“, které nám v kombinaci s teoretickými znalostmi a praktickými dovednostmi mohou pomoci být skutečně výjimečnými, kompetentními, ale též lidskými a vnímavými lékaři.

Barbora Mechúrová (5.ročník)